Českým lesem
Aktuality Publikace o regionu Fotogalerie Ke stažení Odkazy Kniha návštěv Kontakty


LESNÍ EKOSYSTÉMY

Rostoucí poptávka po dřevní hmotě vedoucí postupně k plánovanému lesnímu hospodaření vedly k postupné přeměně původních, převážně bukových porostů s příměsí jedle v monokulturní smrčiny. Přesto se nařadě míst dochovaly relativně přirozené lesní porosty. Ty nejcennější jsou dnes chráněny v přírodních rezervacích a památkách.

Doubravy
Zejména v podhůří Českého lesa představovaly doubravy nejběžnější typ lesa. který byl uměle nahrazen dnešními borovými monokulturami. V současné době je na mnoha místech patrné poměrně dobré dubové zmlazení. Dub je dobře šířen do porostů zejména díky sojkám a dalším obratlovcům, pro které dub představuje vítané zpestření jídelníčku.

Bory
Na některých místech zejména v podhůří Českého lesa se na mimořádně chudých a mělkých půdách nebo na výchozech skal vyvinuly druhově velice chudé boreokontinentální bory např. Sedmihoří, Valcha. Původně se jednalo o drobné enklávy v  okolních doubravách popř. borových doubravách. Ve stromovém patře je dominantní borovice lesní, v podrostu je častý jalovec obbecný. Bylinné patro je velmi chudé (metlička křivolaká, bika chlupatá, ostříce kulkonosná). Naopak relativně bohaté bývá zastoupení lišejníků.

Bučiny – Acidofilní bučiny
(různé typy kyselých bučin pokrývaly původně převážnou většinu vlastního masivu Českého lesa. Jedná se o porosty vyskytující se na chudých kyselých horninách. Bylinné patro bývá většinou omezeno na několik málo druhů jako např. metlička křivolaká, třtina chloupkatá, bika chlupatá, plavuň pučivá, bukovník kapraďovitý, ve vyšších polohách žebrovice různolistá. V minulosti měla v bučinách poměrně silné zastoupení jedle bělokorá. Dalšími přimíšenými dřevinami bývá smrk ztepilý, případně javor klen. Nejlépe zachovalé příklady kyselých bučin nejdeme dnes např. v NPR Čerchovské hvozdy, PR Bystřice, PR Starý Hirstejn, PR Pleš, PR Tišina a PR Bučina u Žďáru. Vlivem poklesu stavu zvěře se začíná v poslední době zmlazovat a prosazovat buk lesní ve většině porostů Českého lesa.

Bučiny – Květnaté bučiny
(květnaté bučiny se vyskytují na úživnějších půdách. V Českém lese je jejich výskyt v současnosti omezen zejména na okolí Diany, okolí Rybníka (PR Nad Hutí) a Broumova (PR Broumovská bučina). V jarním období lákají květnaté bučiny k návštěvě velkým množství kvetoucích hájových bylin. Z nejcharakterističtšjších lze jmenovat kyčelnici cibulkonosnou, kyčelnici devítilistou, dymnivku dutou, česnek medvědí, hrachor jarní, kokořík mnohokvětý nebo áron plamatý. Nejreprezentativnější ukázku květnatých bučin nejdeme v Českém lese v okolí Diany. Stejnojmenná přírodní rezervace představuje starý jedlobukový porost. Kromě buku lesního se ve stromovém patře uplatňuje lípa malolistá a dub letní. Jedlo bělokorá v porostu v současné době chybí. Vlivem vysokých stavů jelení a černé zvěře došlo k zastavení přirozeného zmlazení. Výrazně přestárlé porosty jsou nyní ve stadiu rozpadu. Velké množství trochnivějící dřevní hmoty je biotopem velkého množství druhů bezobratlich živočichů a dřevokazných hub. K zajištění přirozeného zmlazení porostů byly některé partie rezervace oploceny.

Suťové lesy
Lesní porosty nacházející se na strmých, často balvanitých až skalnatých svazích na půdách bohatých na živiny. Stromové patro bývá tvořeno bukem lesním, javorem klenem i mléčem, jasanem ztepilým, lípou srdčitou a jilmem drsným. Často bývá vyvinuto patro keřové (líska obecná, zimolez černý, tis červený). V bylinném patře převažují nitrofilní druhy. Charakteristickými bylinami jsou netýkavka nedůtklivá, bažanka vytrvalá, měsíčnice vytrvalá, pitulník žlutý, samorostlík klasnatý nebo kapraď samec. Se suťovými lesa se lze setkat např.: v NPR Čerchovské hvozdy, PR Dlouhý vrch, PR Nad Hutí, PR Starý Hirštejn, PR Přimda či PR Netřeb).

Podmáčené smrčiny a rašeliniště
Na podmáčených stanovištích se vyvinula společenstva podmáčených smrčin (zapojené smrkové porosty na relativně mírně podmáčených stanovištích) a rašeliníkových smrčin (více nebo méně rozvolněné smrkové porosty na silně podmáčeném, zrašelinělém podkladu). Na místech s velmi vysokou hladinou spodní vody bývá souvislý zápoj lesa narušen a na malých plochách přechází do blatkového boru. Bylinné patro rozvolněných ploch bývá zastoupeno charakteristickými druhy rostlin (šicha černá, klikva bahenní, rojovník bahenní, suchopýr pochvatý, suchopýr úzkolistý, brusnice borůvka, vlochyně bahenní, brusnice brusinka). Naučnou stezkou zpřístupněné rašeliniště se zachovalým blatkovým borem se nachází v PR Podkovák nedaleko Lesné u Tachova.

Lužní lesy
V údolních nivách větších i menších vodotečí, ale na na řadě dalších podmáčených místech jako jsou prameniště a podobně se vyskytovaly porosty lužních lesů. Nejběžnějším typem lužních lesů údolních niv byly olšovojasanové lužní lesy s dominantní olší lepkavou a jasanem ztepilým, v keřovém patře se střemchou obecnou a různými druhy vrb. V bylinném patře dominují zejména nitrofilní druhy rostlin.

<< zpět
Kalendář akcí
TIP na výlet